Jdi na obsah Jdi na menu

1. Kapitola - Giovanni a Beatrice

1. 9. 2012

 

Když jsem Giovanniho po rozchodu opět viděla, cítila jsem jeho neovladatelnou touhu...

                Dříve jsem byla se svým mužem majestátní. Jeho husté vlasy měly šedivý melír. Popelavé pruhy se lemovaly střídavě s blonďatými až na ramena. Ocelově modré oči zářily na velkou vzdálenost. Můj bože, tento muž mne uváděl do rozpaků. Byl to statečný člověk. Opravdový král, který kraloval s velkou obezřetností a štědrostí.

No, když jsem svého Giovanniho opustila, měl zlost v očích. Zlá grimasa pod krásnou maskou. Byl cholerický a bezcitný. Připadal mi jako zvrácený tyran, který přes svou masku schovával strach a hrůzu. Byl metr sedmdesát pět velký a přece vysoký, když na to přijde, a to změnilo můj odpor. Viděla jsem tu jeho pravou tvář? Nechtěla jsem ve svém novém životě začít žít jako oběť. Co by se dalo o Hansovi říci?  To je důvod, proč jsem se vrátila k mému Giovannovi – opravdu naposledy se rozloučit.  Čau, čau! Na nikdy-neviděnou!!

Cítil se dobře, když jsem mu vytrhla žezlo z ruky. Kňoural a snažil si mě udržet. „Beo,pojď ke mně zpátky. Ti amo! Strávili jsme spolu skvělý čas.  To chceš snad všechno zahodit?“ 

„Já nezahazuji nic, co nepatří do popelnice. Když tě vidím, chce se mi zvracet…Z tak silnýho člověka! Jsi jak směšný kotě, mňau!“

Giovanni to zkoušel znovu a to s milující prosbou. ,,Beo,miláčku. Splním ti přání, co ti na očích uvidím.  A celkem nám to klape. Máme báječný byt, dost peněz, fantastické přátele. Za jaký život bys to prosím tě chtěla měnit??“

Mlčky jsem se na něj dívala. V tom pokračoval dál. „Beze mě nejsi nic. Kam chceš jít a kdo ti bude financovat život? Opravdu si myslíš, že se obejdeš bez šampaňského,kaviáru a rychlých aut ?“

Stále jsem neříkala nic, jen jsem se pousmála. Giovanni okamžitě pochopil, jak jsem to myslela. „Nevracej se ke svýmu Falcovi. Je už vyhaslá hvězda a ke všemu bezvýznamná. Jedna nedůležitá poznámka pod čarou v hudebním byznysu. On už ti nemůže pomoct.  Co ti má, co nabídnout? Potřebuješ mě jako nikoho jiného!“

To mi připomíná jednu otázku, kterou mi kdysi Giovanni položil.“Kdyby ses rozhodla pro život celebrity, byla bys raději fotbalista, jezdec Formule 1 nebo Pop-Star?“  „Jezdec Formule 1“ odpověděla jsem mu. Giovanni si svůj život celebrity představoval jinak. „Rád bych byl Pop-star.  Pořád na turné, tisíce fanoušků, ochotné fanynky, spousta drog… To by byl můj život.“

Toto přiznání jsem použila, když Giovanni byl proti Falcovi.

„Smím ti něco říct, brouku? Tvůj sen není niv víc než nedosažitelná fata morgána. Byla jsem s jednou dobrou popovou hvězdou. Chápeš? S jednou P-O-P-S-T-A-R.“ Zdůraznila jsem veškeré slabiky. „ Byl mnohem výš, než kdykoliv budeš ty. Pořád se sebe ptám, proč tu mrhám čas s takovým šmejdem, jako jsi ty.“

To zapříčinilo Giovanniho nervozitu, která uvnitř mě samotné způsobila zvonění na poplach.  Jeho modré oči zajiskřily, prsty vibrovaly nervozitou a z jedné nohy přešlapoval na druhou. Můj rozum neřekl ani slovo a prosil o ústup. Ale srdce získalo vedení a já upadala čím dál víc do ráže. „Celkově byl větší talent, měl větší ego, o autech ani nemluvím, v posteli ho měl největšího…“

Nemohla jsem pokračovat, poněvadž Giovanni natáhl ruku a uhodil mne do tváře, až jsem spadla na zem.  Chytil mě za vlasy. Tak, jak mnohokrát a táhl mě přes půlku bytu. U perského koberce se zastavil. To se mu zdálo jako ideální místo pro mé největší ponížení…

Přitáhl moji hlavu do výšky, pak mě srazil na zem a začal mě mlátit. Cítila jsem závrať, ale za poslední léta jsem se naučila, jak s tou jeho impotencí zacházet. Investovala jsem všechen svůj adrenalin do mého odporu. To bylo naposledy.

Díky tomuto dopadu jsem se dlouho vyrovnávala s minulostí. Minulost, která zastínila mnoho mých mladých dnů. Slyšela jsem, jak ke mně mluví.

He's a desperate man in a world so cold
Und du weißt, ich habe ein Herz wie ein Löwe
He's just longing for a woman to hold
Und das Herz geht so lange zum Messer bis es sticht“ (Emotional)

                Falcova slova mi dala sílu a útěchu. Následoval rytmus, který udával celý takt, zněl v mé hlavě...

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Víc o Falcovi

(Josef Falkenflug, 26. 9. 2012 14:34)

Chtělo by to víc o Falcovi, tímhle tam Bea asi pěkně nudí, co? Je to celé dosti podivné ;-) To by mě nebavilo. Tedy zatím. Uvidíme, co bude v dalších kapitolách.

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA